Chov cvrčků

18.04.2012 10:48

   V zásadě se to zdá jednoduché, potřebují teplo, něco k snědku a něco na pití. Pokud ale má chov fungovat, tak to přestane být taková sranda jakmile začne chovatel bojovat s roztoči a nemocemi.

   K chovu jsou asi nejvhodnější cvrčci stepní (Gryllus assimilis). Jsou velmi produktivní, nejsou příliš hlasití a agresivní tak jako například cvrček dvouskvrnný (Gryllus bimaculatus) a nesvědčí jim pokojové podmínky tak jako například cvrčkům domácím (Acheta domestika). V chovu se ještě občas vyskytuje cvrček krátkokřídlý (Gryllodes sigillatus) - jedná se o velmi pohyblivého drobného cvrčka, s poměrně dlouhým vývojem. Ke krmení se hodí prakticky jen nejmladší stádia.

   K chovu cvrčků v domácím malém rozsahu se dají použít dva základní přístupy. Chov všech vývojových stádií pohromadě v jedné větší chovné nádobě, nebo chov rozdělený podle vývojových stádií - vlastně taková zmenšenina profesionálního velkochovu cvrčků. První varianta se hodí pro opravdu malé množství vyprodukovaných cvrčků. Dospělci v takovém chovu, svými kanibalistickými sklony, snižují počty drobných stádií a v případě napadení chovu bakteriemi, roztoči, houbami nebo jinými cvrččími chorobami, bude potřeba zlikvidovat celý chov. Nejvhodnější je tedy druhá varianta, tedy rozdělení chovu po jednotlivých stádiích, kdy necháme cvrčky týden klást do jednoho kladiště a cvrčci vylíhlí z jednoho kladiště mají vždy svou chovnou nádobu.

   K chovu využijeme starou skříň, kterou zateplýme polystyrenem (postačí stropnicové desky). Dveře vyřešíme z dvoukomůrkového polykarbonátu, jako šoupací. Polykarbonát zajišťuje přístup alespoň nějakého světla do vnitřku skříně a také výborně tepelně izoluje. Jako větrání postačí netěsnostmi dveří a při pravidelné údržbě cvrčků.
 

   Skříň vybavíme čtyřmi policemi a vytápění zajistíme topným kabelem. Ideální vytápění je zespoda chovných nádob. Vysušuje to exkrementy, zbytky krmení, případné mrtvolky a omezuje tím roztoče a choroby. Jako chovné nádoby použijeme plastové nádoby s víkem, které běžně seženeme v marketu. Ve víku vyřízneme otvor téměř přes celou plochu víka a vlepíme tam muší pletivo (musí být ocelové). Rozměr nádob by měl být přibližně 30x40x30cm, ale takový aby se nám do skříně vešly. Nevýhodou plastových nádob je to, že se časem povrch mírně zdrsní a cvrčkům se po stěnách dobře lozí a mohou tak unikat ven. Ideální jsou nádrže skleněné, s dostatečnou výškou (cca 35cm). Do chovných nádob dáme kartonové prokládky na vajíčka (plata). Lepší je dávat proložky svisle, protože exkrementy pak spadají na dno a dají se lehce vysypat.

   Krmení zajistíme suchým šrotem smíchaným jak z rostlinných tak živočišných složek - ječný, pšeničný šrot, ovesné vločky, sója, rybí, krevní a masokostní moučka a podobně. Receptů je spousta, vyrábějí se i speciální granulky (pelety). Šrot dáváme raději do papírových krabiček (jednoduše složených z kartonu), neboť po papíru se cvrčkům dobře poleze a tak se ke krmení dostanou i nejmenší stádia. Suché krmení doplňujeme ovocem, zeleninou a přes léto lučními bylinami (mrkev, jablka, čínské zelí, pampelišku apod). Vodu podáváme jen zřídka a jen pokud dáváme cvrčkům pouze suchou potravu. Nejmladší instary musíme mírně rosit (jinak se špatně svlékají). Podáváme-li vodu musíme napáječku vyřešit tak aby byla mělká, protože jinak se v ní mohou cvrčci topit. Vodu podáváme tak, aby se nám nepřevlhčila chovná nádrž (přílišná vlhkost = roztoči a choroby).

   K chovu použijeme přibližně osm nádob a každý týden je posunujem. Do nejstarší nádoby s dospělci umístíme kladiště (plastová krabička s hlínou, může se zakrýt mřížkou, aby cvrčci vajíčka nepožírali a moc se v hlíně nepřehrabovali). Kladiště  nechávme cvrčkům k dispozici asi týden, pak ho přibližně týden udržujem v teple. Jakmile se začnou líhnout malí cvrčci, přendáme kladiště do vyčistěné a vydesinfikované nádoby s novým krmítkem. V kladišti je potřeba udržovat stále mírnou vlhkost (když trochu přeschne nevadí, ale nesmí moc). Po přibližně osmi týdnech cvrčci dospějí a celý koloběh se opakuje. Vlivem počasí resp. teplot a vlhkosti může být vývoj cvrčků rychlejší, nebo pomalejší.

   Velký důraz je potřeba klást na hygienu chovu. Nově osazované nádoby poctivě desinfikovat a chov pravidelně kontrolovat. Včasným zareagováním na napadení cvrčků bakteriemi nebo roztoči je možné ztráty omezit na jednu generaci. Při silnějším napadení, bude nutné chov zlikvidovat, celé chovné zařízení vydesinfikovat a začít znovu. Desinfekce je dobré pravidelně střídat, případně kombinovat. Bakterie a roztoči se lehce stávají na používané prostředky rezistentní.

   Uvedeným postupem můžeme vyprodukovat kolem jednoho litru cvrčků týdně s tím, že máme k dispozici všechny možné stádia a velikosti cvrčků. Toto je vykoupeno především časem a potřebou denní péče. Po finanční stránce (hlavně při zanedbání vstupních nákladů), vychází vlastní cvrčci levněji než cvrčci pořizování nákupem.

zdroj: http://www.reptarium.cz/articles/invertebrates/3775

Zpět