Moji chamíci

    Popravdě řečeno vlastně nejsou moji. Moje manželka je dostala k narozeninám jako překvapení. Od chovatele z Kladna (kontakt níže) jsme si přivezli dva chamíky, páreček. Poprvé vživotě jsem viděl chameleona, v tu chvíli to pro mne byl ten nejokouzlující ještěr ze všech. Pojmenovali jsme je Eliška a Asterix, ale říkáme jim jednoduše Elí a Axík. Neznáme přesný datum vyklubání z vajíček, ale známe alespoň měsíc. Axík se vylíhl v únoru 2008 a Eliška o měsíc později.

    Jednou, asi v půl roce jejího věku, nám Elí zatopila tím, že začala vykazovat všechny známky březosti, tedy lezla po dně terária a přehrabovala v písku. Přestala přijímat potravu a hrála překrásnýma barvama. Jenomže vůbec nebyla se samcem ve styku a tak jsme zavolali do Kladna, jestli není něco špatně. A že prý je to březost a ať jí zajistíme vhodné podmínky pro snesení vajec. Dostala kýbl s čistým pískem a zajistili jsme jí celý den klid. Večer celou úplně špinavou a vyčerpanou jsme ji omyli vlažnou spíš teplou vodou a hned ráno dostala pořádně napapat. Ještě ten večer po vylíhnutí vajec jsme vejce vyndali a dali k líhnutí, jenže z nich nic nebylo. Některé splaskli a některé začali hnít. Přibližně po roce, vlastně teď v srpnu, se nám přihodilo to samé! A tak jsme se začali pídit kde je chyba. To co jsme se předtím nevěděli je fakt, že samice může mít falešnou březost s jalovými vejci. Chudák Eliška se trápila nadarmo. Posléze jsme zkusili dávat Elí k Axíkovi, a naopak. Jednou jsem dokonce viděl mezi nimi spojení. Elí zabřezla, ale neměli jsme inkubátor. Rada tenrát zněla: Dát vejce do písku v teráriu, ale nic od toho neočekávat. Pravdou je, že se nám po půl roce vylíhlo šest malých chameleonků. Sehnat tehdy pro ně něco na papání bylo nemožné, nakonec pomohli mšice na stvolu trávy před barákem. Chameleonci nám vydrželi a postupně jsme rozdali. Nechali jsme si dvě samičky: Rozárku a Fazolku.

kontakt na našeho chovatele, je fakt dobrej : zadna.krec@atlas.cz, tel: 776 141 733